Bez sociálních sítí

Autorka Susanna Newsonen se rozhodla na léto na určitou dobu opustit sociální sítě.

Po osmi týdnech zjistila, že jí tento experiment přinesl několik nečekaných poznatků.

Původně chtěla především zjistit, jak přestat bezmyšlenkovitě procházet sociální sítě. Postupně ji však začalo více zajímat, co se děje s časem a pozorností, které po jejich vynechání zůstávají. Po osmi týdnech si všimla především tří změn. Začala jinak vnímat své vztahy, postupně odezněla potřeba neustále sledovat online svět a změnil se také způsob, jakým se soustředí na vlastní život.

Jedním z prvních překvapení bylo zjištění, že sociální sítě mohou člověku dávat pocit, že je v kontaktu s mnoha lidmi, aniž by s nimi skutečně udržoval blízký vztah. Po odstranění aplikací jí například začaly chybět příspěvky oblíbených autorů, trenérů a dalších lidí, které sledovala. Brzy si však uvědomila, že většinu těchto lidí ve skutečnosti osobně nezná.

Zároveň má přátele žijící v různých zemích a uvědomila si, že by mohla věnovat více času právě jim. Místo pouhého sledování jejich příspěvků začala některým z nich sama psát, organizovat telefonní hovory a vést delší rozhovory.

Sociální sítě mohou usnadnit sledování toho, co ostatní lidé dělají. Vidět fotografii z dovolené nebo krátkou aktualizaci života však nemusí znamenat, že s daným člověkem skutečně komunikujeme.

Po určité době bez sociálních sítí autorka začala více pečovat o vztahy, na kterých jí opravdu záleží. Některá přátelství, která se kvůli každodenním povinnostem dostala do pozadí, se znovu dostala do jejího života. Podle zkušenosti popsané v článku tak může být rozdíl mezi tím, že o někom víme prostřednictvím internetu, a tím, že se skutečně zajímáme o jeho život.

Odstup od sociálních sítí nebyl zpočátku úplně jednoduchý. Objevovaly se například automatické myšlenky na to, že by určitý okamžik mohl být vhodný pro fotografii nebo příspěvek. Když se objevila krásná krajina, západ slunce nebo jiný zajímavý okamžik, první reakcí mohlo být přemýšlení o tom, jak by vypadal ve zveřejněném příběhu. Postupně se však tento způsob uvažování začal měnit. Místo přemýšlení o tom, jak okamžik ukázat ostatním, se autorka začala soustředit na jeho samotné prožívání.

Po určité době bez sociálních sítí si autorka začala více všímat toho, kam během dne směřuje její pozornost. Bez neustálého kontrolování nových příspěvků a oznámení zůstávalo více prostoru pro vlastní myšlenky.

Čas, který dříve mohl být věnován procházení sociálních sítí, se začal přirozeně přesouvat k jiným činnostem. Místo krátkých okamžiků strávených kontrolováním telefonu vznikaly delší úseky času, které bylo možné věnovat čtení, práci, odpočinku nebo osobním vztahům.

Jedním z dalších poznatků bylo, že není nutné vědět všechno, co se právě děje online. Sociální sítě mohou vytvářet dojem, že člověku něco důležitého uniká, pokud pravidelně nekontroluje nové příspěvky.

Po několika týdnech se tento pocit začal vytrácet. Autorka zjistila, že většina věcí, které se během dne objeví na sociálních sítích, není pro její vlastní život skutečně důležitá. To jí umožnilo soustředit se více na věci, které se odehrávají přímo kolem ní, místo neustálého sledování toho, co dělají ostatní.

Bez potřeby všechno fotografovat a zveřejňovat se některé běžné okamžiky začaly zdát hodnotnější. Výlet, jídlo, setkání s přáteli nebo obyčejná procházka nemusely být zaznamenány a sdíleny, aby měly význam. Pozornost se tak mohla přesunout od otázky, jak bude určitý okamžik vypadat na internetu, k otázce, jaký pocit člověku skutečně přináší.

Další změnou bylo omezení automatického sahání po telefonu. Když člověk čeká, nudí se nebo má několik volných minut, může být snadné otevřít sociální síť jen ze zvyku.

Bez těchto aplikací však tento automatický návyk postupně ztrácí smysl. Krátké chvíle bez programu mohou zůstat jednoduše prázdné, aniž by bylo nutné je okamžitě něčím vyplňovat. Právě tento prostor může být užitečný. Člověk má možnost přemýšlet, odpočívat nebo si jednoduše všímat svého okolí.

Odstup od sociálních sítí neznamenal úplné odmítnutí telefonu nebo internetu. Technologie zůstaly součástí každodenního života a stále bylo možné používat například zprávy, telefonní hovory nebo jiné užitečné služby. Rozdíl spočíval především v tom, že sociální sítě přestaly zabírat část volného času automaticky. Tento rozdíl může být důležitější než samotný počet hodin strávených před obrazovkou.

Po osmi týdnech se ukázalo, že největší změnou nebylo pouze odstranění sociálních sítí. Důležitější bylo zjištění, co se stane, když člověk přestane svou pozornost pravidelně věnovat životům ostatních lidí. Více času začalo směřovat k vlastním vztahům, zájmům a zkušenostem. Zároveň se snížil pocit, že je nutné být neustále přítomný v online prostoru.

Po skončení osm týdnů dlouhé přestávky se autorka nevrátila k sociálním sítím stejným způsobem jako předtím. Zkušenost jí ukázala, že neustálá online přítomnost není nezbytnou součástí každodenního života. Důležitým poznatkem bylo také to, že člověk nemusí sociální sítě úplně odmítnout, aby z nich získal větší odstup. Může si například stanovit jasnější hranice a rozhodnout se, kdy a proč je bude používat.

Sociální sítě často ukazují pečlivě vybrané části života ostatních lidí. Fotografie úspěchů, cest, oslav nebo příjemných okamžiků mohou vytvářet dojem, že ostatní žijí dokonalejší život. Když tento proud obsahu na určitou dobu zmizí, může být jednodušší soustředit se na vlastní cestu. Člověk nemusí neustále porovnávat své výsledky, vzhled, práci nebo životní styl s tím, co vidí na obrazovce.

Jedním z nejvýraznějších poznatků celého experimentu bylo uvědomění, že čas strávený na sociálních sítích není jen otázkou několika minut . Krátké návštěvy aplikací se během dne mohou opakovat mnohokrát a postupně zabírat značnou část pozornosti.

Když tento zvyk zmizí, vznikne více prostoru pro činnosti, které člověku mohou přinášet hlubší uspokojení. Může jít o setkávání s lidmi, čtení, pohyb, kreativní činnost nebo jednoduše odpočinek bez telefonu.

Osm týdnů bez sociálních sítí nemusí být řešením pro každého. Sociální sítě mohou být užitečné pro práci, komunikaci, hledání informací nebo udržování kontaktu s lidmi, kteří žijí daleko. Důležité proto nemusí být úplné odpojení, ale spíše vědomé rozhodování o tom, jakou úlohu mají sociální sítě v našem životě. Pokud jejich používání začíná zabírat čas, který bychom raději věnovali jiným věcem, může být užitečné nastavit si určité hranice.

Zkušenost s osmi týdny bez sociálních sítí ukazuje, že přestávka může člověku pomoci uvědomit si vlastní návyky. Může odhalit, kolikrát během dne automaticky kontrolujeme telefon, kolik pozornosti věnujeme životům ostatních a kolik času zbývá na naše vlastní priority .

Nemusí přitom jít o rozhodnutí sociální sítě navždy opustit. Někdy může stačit krátká přestávka, omezení upozornění nebo pravidelné období bez aplikací. Nejdůležitější otázkou tak nemusí být, zda sociální sítě používat, nebo nepoužívat. Může být užitečnější ptát se, zda nám způsob jejich používání skutečně pomáhá žít život, který chceme žít.